Stupnice na vodočtu ukazuje relativní výšku hladiny vody v cm a to ve vztahu k ,,nule vodočtu". Nula vodočtu přibližně odpovídá dnu řeky, vždy však musí být umístěna pod nejnižší vodní hladinou. Nula vodočtu musí být geodeticky zaměřena a její nadmořská výška uvedena v dokumentaci hlásného profilu. Dělení stupnice vodočtu bývá zpravidla dvoucentimetrové, decimetry jsou označeny arabskými číslicemi, metry jsou označeny červenými římskými číslicemi. Výška vodního stavu se udává zaokrouhleně v celých centimetrech. Příklady správného odečítání vodních stavů dává následující obrázek.
Pozorování vodních stavů
Pozorování vodních stavů v hlásném profilu se provádí v četnosti uvedené na evidenčním listu hlásného profilu, zpravidla:
•za normální situace 1× denně (hlásné profily kategorie A)
•při nebezpečí povodně (výstraha ČHMÚ) 1× denně (všechny kategorie, v 7 hodin)
•při dosažení 1. SPA 2 x denně (v 7 a 18 hodin)
•při dosažení 2. SPA 3 x denně (v 7, 12 a 18 hodin)
•při dosažení 3. SPA častěji podle potřeby a požadavku povodňového orgánu.
Veškeré časy se uvádí v občanském, tj. v zimě ve středoevropském a v létě v tzv. letním čase. Pokud v pozorovacích termínech nebyl zaznamenán nejvyšší kulminační stav, je třeba tento stav odhadnout podle dochovaných stop a přibližně odhadnout čas výskytu kulminace.
Před každým odečítáním vodního stavu je nutno se přesvědčit, že výška hladiny vody v místě vodočtu není ovlivněna překážkou, nánosem, zámrzem, ledovou zácpou a podobně a tuto podle možnosti odstranit. Při vlnění vodní hladiny se čte na stupnici nejvyšší a nejnižší vodní stav, ze kterých se udává průměr.
Výsledky pozorování zapisuje pozorovatel do vodočetného zápisníku. Zápis obsahuje tyto položky:
datum, čas, vodní tok, stav v cm, zdroj informace, poznámka.