Velké povodně patří v České republice k nejčastěji se vyskytujícím přírodním katastrofám, způsobujícím materiální škody a ztráty na lidských životech. Obzvláště v nedávné minulosti došlo na našem území k několika ničivým povodním, zejména v červenci 1997, v srpnu 2002, v srpnu 2010. Téměř každoročně dochází výskytu lokálních přívalových povodní, které mohou být svými důsledky velmi významné.
I když absolutní ochrana před povodněmi neexistuje, je přesto nezbytné se před povodněmi chránit a povodňové riziko omezovat. Postup, který v tomto ohledu přináší evropská Směrnice 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik, byl transponován do české legislativy a je postupně naplňován. Vede přes mapování a hodnocení povodňového rizika ke zpracování plánů pro zvládání povodňových rizik, které budou zaměřeny na všechny oblasti povodňové prevence. Fungující hlásná a předpovědní povodňová služba je přitom důležitým článkem, protože včasná informovanost o povodňovém nebezpečí může výrazně přispět k efektivnosti prováděných opatření. Podle zahraničních údajů je možné včasným varováním a fungujícím systémem operativních opatření výrazně snížit materiální škody a vyloučit nebo omezit ztráty na životech. Uvádí se, že i 30 minutový předstih varování o blížící se povodňové vlně má klíčový význam pro evakuaci obyvatelstva a záchranu životů.
Po povodni v roce 1997 byl revidován systém hlásné povodňové služby v ČR a vydán metodický pokyn Ministerstva životního prostředí k jejímu zabezpečení a Odborné pokyny ČHMÚ k jejímu provádění. Oba dokumenty byly po dalších velkých povodních a v návaznosti na nový vodní zákon a krizovou legislativu několikrát novelizovány. Toto nové vydání odborných pokynů navazuje na novelizovaný metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí, který byl vydán v roce 2011 (Věstník MŽP 2011, částka 12).
stránka hpps-uvod.htm aktualizována: 27.11.2024, publikována: 20.12.2024