<< Klikněte pro zobrazení obsahu >> INTERNÍ VERZE [Úvodní stránka] Přílohy > Odborné pokyny pro provádění hlásné povodňové služby > A. Povodňová charakteristika území České republiky |
Území České republiky se nachází v oblasti mírného klimatického pásu s pravidelným ročním cyklem teplot a srážek. Mimo těchto dlouhodobých výkyvů jsou krátkodobé změny počasí způsobovány častými přechody atmosférických front, které od sebe oddělují teplejší a studenější vzduchové masy, a jsou většinou doprovázeny srážkami.
Rozdělení srážek v průběhu roku má spíše kontinentální charakter. Nejvyšší měsíční úhrny srážek připadají na květen až srpen, nejméně srážek je v únoru, březnu a říjnu. V letních měsících se často vyskytují krátkodobé vydatné srážky bouřkového charakteru, které zasahují poměrně malá území a způsobují přívalové povodně. Dlouhodobý roční úhrn srážek obecně stoupá se zvětšující se nadmořskou výškou, významně se však projevují orografické vlivy terénu.
Sněhová pokrývka se objevuje v průměru od poloviny prosince do poloviny března, na horách leží sníh někdy až do května. Výška sněhové pokrývky v průměru dosahuje v nížinách 10 až 20 cm, ve středních polohách 40 až 60 cm, na horách přes 100 cm. Období tání sněhové pokrývky není pravidelné, tání významná pro vznik povodní mohou nastat prakticky od prosince až do dubna.
Povodní se podle vodního zákona rozumí „přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody“. Přirozená povodeň je způsobena přírodními jevy, dešťovými srážkami nebo táním sněhu, které způsobí náhlé zvětšení průtoku, anebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta (např. ledovou zácpou). Zvláštní povodeň může být způsobena poruchou nebo havárií vodního díla, případně nouzovým řešením kritické situace na vodním díle.
Velikost povodně se obvykle hodnotí podle velikosti jejího kulminačního průtoku (v m3/s), ve srovnání s N-letými maximálními průtoky platnými pro daný úsek toku. Tyto údaje vydává Český hydrometeorologický ústav na základě statistického zpracování dlouhodobých měření. N-letý průtok je kulminační průtok, který je dosažen nebo překročen průměrně jednou za 4 N let. Reciproční hodnota N-letosti udává pravděpodobnost výskytu daného nebo většího průtoku v běžném roce. Tedy 100-letá povodeň je jev, který se v dlouhodobém průměru vyskytne jednou za 100 let, prakticky se však může na stejné řece opakovat hned druhý rok. V menší míře se používá hodnocení velikosti povodně podle objemu povodňové vlny.
Přirozené povodně vyskytující se v našich podmínkách lze rozdělit do několika hlavních typů:
•zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, převážně v kombinaci s dešťovými srážkami. Tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a propagují se dále i v nížinných úsecích velkých toků (příklad: březen 1981 – horní a střední Labe, povodí Ohře, horní Morava, prosinec 1993 – horní Vltava, Otava, březen 2000 – Jizera, horní Labe, březen 2006 – Sázava, Lužnice a další),
•letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti. Vyskytují se obvykle na všech tocích v zasaženém území, s výraznými důsledky na středních a větších tocích a významným vlivem návětrného efektu zesílení srážek (příklad: červenec 1981 – povodí Berounky, Vltava, Labe, srpen 1985 – povodí Odry, Moravy a Dyje, červenec 1997 – povodí Odry, Moravy a horního Labe, srpen 2002 – povodí Labe a Dyje, květen a červen 2010 – povodí Odry a Moravy, srpen 2010 – povodí Lužické Nisy, pravostranné přítoky dolního Labe),
•letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intensity (často přes 100 mm za několik málo hodin), zasahujícími poměrně malá území. Mohou se vyskytovat kdekoli na malých tocích, katastrofální důsledky mají zejména na sklonitých povodích vějířovitého tvaru (příklad: červen 1979 – Stěnava a horní Metuje, červenec 1979 a červenec 1987 – Jílovský potok, červen 1987 – Dřevnice a Vsetínská Bečva, červen 1995 – Litavka, červen 1996 – povodí Opavy na Bruntálsku, červenec 1998 – Dědina a Bělá na Rychnovsku, červenec 2002 – Olešnice, červen a červenec 2009 – Novojičínsko, Jesenicko, Děčínsko, Prachaticko),
•zimní povodňové situace způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích. Vyskytují se v úsecích toků náchylných ke vzniku ledových nápěchů a ledových zácp (příklad: leden 1982 – Berounka, Cidlina, Ohře, únor 1985 – povodí Moravy, Dyje, Sázava a další toky).
Pro vznik povodní jsou v naprosté většině případů rozhodující hydrologické příčinné jevy na území republiky. Povodně přicházející ze sousedních zemí mohou připadat v úvahu pouze na Ohři (přítok do nádrže Skalka) a na Dyji (přítok do nádrže Vranov) a částečně na horní Lužnici, na Olši a Stěnavě.
Zvláštní povodně jsou povodně způsobené umělými vlivy, tj. situacemi, které mohou nastat při stavbě nebo provozu vodohospodářských děl vzdouvajících vodu. Jde nejčastěji o poruchy malých vodních nádrží a rybníků, které vedou až k protržení hráze a vzniku tzv. průlomové vlny. Zvláštní povodeň může nastat také při úmyslném náhlém zvýšení odtoku v důsledku nutnosti nouzového řešení kritické situace na vodním díle. Takové situace nastávají většinou v průběhu přirozené povodně na vodním toku, za normální situace pouze výjimečně.
Ročně se v ČR protrhne několik rybníků převážně z důvodu přelití hráze. Většinou jde o vodní díla spadající z hlediska technickobezpečnostního dohledu do IV. kategorie. Dost často není technický stav těchto malých vodních nádrží a stále představují významné potencionální riziko zvláštních povodní. Stav velkých vodních děl I. a II. kategorie (přehrad) je soustavně sledován v rámci technickobezpečnostního dohledu, prováděného pověřenou odbornou organizací.
stránka hpps-a-povodnova-charkteristika.htm aktualizována: 29.10.2024, publikována: 29.10.2024