Území správního obvodu Aš se nachází v Karlovarském kraji v nejzápadnější části České republiky. Ze tří stran sousedí se Spolkovou republikou Německo (spolkové země Bavorsko a Sasko), na jihu sousedí se SO ORP Cheb. SO ORP Aš je mezi 7 SO ORP v Karlovarském kraji nejmenším z hlediska rozlohy (143,75 km2, tj. 4,4 % rozlohy kraje) a z hlediska hustoty osídlení je druhým nejhustěji osídleným obvodem v kraji.
Správní území obce s rozšířenou působností Aš je tvořeno pěti obcemi, kterými jsou: Aš, Hazlov, Hranice, Krásná a Podhradí, z nichž statut města mají obce Aš a Hranice. Celkem je území tvořeno 24 katastrálními územími, která spadají pod jednotlivé obce ORP.
Geologie
Ašský výběžek je geologicky řazen do krystalinika severozápadních Čech. Ve výběžku ho tvoří tzv. smrčinské antiklinorium, budované především krystalickými břidlicemi a granitoidy. Charakteristické pro geologickou stavbu Ašského výběžku je téměř souběžné uspořádání hornin ve směru JZ–SV. Na severozápadě jsou zastoupeny metamorfované horniny, a to různé druhy fylitických břidlic, fylitu, kvarcitických fylitu aţ kvarcitu. Na ne navazují svory a kvarcitické svory zasahující zhruba do poloviny města Aše. Dále pokračují pararuly, které přecházejí do ortorul. Ty tvoří vnější plášť granitům a granodioritům centrálního smrčinského plutonu, které tvoří jádro antiklinoria. V území jsou roztroušené vypreparované křemenné žíly (např. Goethova skalka) a rozptýlené výskyty terciérních vulkanitu.
Pokryvné útvary jsou nejčastěji svahovány, v údolích potoku nivní sedimenty a v prameništích místy rašeliniště.
Ašský výběžek je součástí geomorfologické provincie České vysočiny, Krušnohorské soustavy, oblasti Krušnohorská hornatina a celku Smrčiny.
Hydrologie
Hydrologicky je celé území Ašského výběžku pramennou oblastí. Jeho vodní toky se rozdělují do dvou hlavních povodí. Většina území patří do povodí Sály a Bílé Elstery (č.h.p. 1-15-05), menší, jižní část do povodí Ohře (povodí Ohře po Teplou č.h.p. 1-13-01). Říční síť je velmi hustá (1,61 km/km2) a je tvořena množstvím drobných i větších horských a podhorských potoků.
Povrchové vody jsou zadržovány v řadě vodních ploch, rybníků, tůní. Největší vodní plochou je přehrada na Bílém Halštrově u Dolních Pasek (5,725 ha), která byla původně vodárenskou nádrží a měla vyhlášena ochranná pásma. V současnosti jde o rekreační nádrž, ochranná pásma sou již zrušena.
Nejvýznamnějším tokem povodí Sály a Bílé Elstery je Bílý Halštrov (č.h.p. 1-15-05-012). Plocha povodí na našem území je 18,8 km2, délka toku 11,1 km, průměrný průtok u státní hranice: 0,5 m3/s. Je pstruhovou vodou, čistota vody v dolní části je IV. třídy. Největším přítokem je levobřežní Ašský potok (č.h.p. 1-15-05-013). Bílý Halštrov, stejně jako řada dalších, větších či menších potoků v Ašském výběžku jsou vodohospodářsky významnými toky (vyhláška 178/2012 Sb.) pstruhovými vodami.
Vodní režim
Vodní režim je ovlivňován několika faktory. Jsou to jak hydrologické vlastnosti a základní charakteristiky povodí, tak způsob využívání a úroveň hospodaření na půdě na ploše povodí, obzvlášť na zemědělské a lesní půdě (struktura pěstovaných plodin a kultur, druhová a věková skladba lesních porostů). Průběh odtokových poměrů z povodí ovlivňují i ostatní pozemky, zvláště zpevněné komunikace, betonové plochy, stavební pozemky a odtokové poměry ze sídlišť a intravilánů.
Do Ašského výběžku zasahuje velkou plochou vnější ochranné pásmo přírodních léčivých zdrojů Františkových Lázní. Probíhá zhruba od státní hranice přes Doubravu, Kopaniny, Podhradí, dále po východním okraji zastavěného území Aše, přes Mokřiny, Nebesa a Nový Žďár do Slatinného lesa a dále přes státní hranici.
Přibližně k silnici Nový Žďár – Nebesa – Výhledy zasahuje z jihu výběžek chráněné oblasti přirozené akumulace podzemních vod CHOPAV Chebská pánev a Slavkovský les.
V území je lokalizován přírodní léčivý zdroj JD-1 Doubravka vyhlášený Ministerstvem zdravotnictví ČR – Českým inspektorátem lázní a zřídel. Zdroj je v bezprostřední blízkosti záplavového území.
Klimatické poměry
Region Ašského výběžku spadá do klimatického regionu MT3,4 a CH7 (Quittova klasifikace – Atlas podnebí Česka, 2007)
KLIMATICKÉ CHARAKTERISTIKY |
MÍRNĚ TEPLÁ |
MÍRNĚ TEPLÁ |
CHLADNÁ |
|---|---|---|---|
MT3 |
MT4 |
CH7 |
|
tmavě zelená |
olivová |
světle modrá |
|
počet letních dní (max. t ≥ 25,0 °C) |
20–30 |
20–30 |
10–30 |
počet dní s Ø t ≥ 10,0 °C |
120–140 |
140–160 |
120–140 |
počet mrazových dní (min. t ≤ -0,1 °C) |
130–160 |
110–130 |
140–160 |
počet ledových dní (max. t ≤ -0,1 °C) |
40–50 |
40–50 |
50–60 |
Ø teplota v lednu [°C] |
-3 až -4 |
-2 až -3 |
-3 až -4 |
Ø teplota v dubnu [°C] |
6–7 |
6–7 |
4–6 |
Ø teplota v červenci [°C] |
16–17 |
16–17 |
15–16 |
Ø teplota v říjnu [°C] |
6–7 |
6–7 |
6–7 |
počet dní se srážkami ≥ 1 mm |
110–120 |
110–120 |
120–130 |
srážkový úhrn ve vegetačním období [mm] |
350–450 |
350–450 |
500–600 |
srážkový úhrn v zimním období [mm] |
250–300 |
250–300 |
350–400 |
počet dní se sněhovou pokrývkou |
60–100 |
60–80 |
100–120 |
počet zamračených dní (≥ 80 %) |
120–150 |
150–160 |
150–160 |
počet jasných dní (≤ 20 %) |
40–50 |
40–50 |
40–50 |
Zdroj: Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa, (data: Geografický ústav ČSAV, AOPK ČR)
Zdroj: Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa, (data: Geografický ústav ČSAV, AOPK ČR)