Věcná část > Druh a rozsah ohrožení povodní > Výskyt povodní na území ORP

Povodně vyskytující se v povodí Ohře a Berounky jsou v převážné většině spojeny s hydrometeorologickou situací na území správního území obce s rozšířenou působností.

Nejčastěji se vyskytující povodně lze rozdělit do čtyř skupin :

•povodně způsobené táním sněhové pokrývky v zimním nebo jarním období, případně v kombinaci s dalšími srážkami. Tyto povodně se vyznačují velkým rozsahem a dlouhou dobou trvání s ohrožením rozsáhlých území. Nedosahují většinou extrémních kulminací průtoků, objemy povodňových vln jsou však značné. Nebezpečí těchto povodní stoupá při kumulaci tání a jarních dešťových srážek.

•povodně přívalové způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity v letním období. Tyto povodně zasahují obvykle malá území s katastrofálními důsledky a velice rychlým průběhem. Průtoky dosahují extrémních hodnot při menším objemu povodňové vlny, těžko se předpovídají a většinou je nezachytí ani hlásný a varovný systém, proto se opatření soustředí především na oblast prevence.

•povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními srážkami. Tyto povodně zasahují rozsáhlá území, obvykle s extrémními průtoky i značnými objemy povodňových vln, především na větších tocích. Zpravidla jsou předpovězeny meteorologickou službou a v našich podmínkách nebývají časté, způsobují však největší škody;

•povodně způsobené zimními ledovými jevy jako (např. tzv. ledové nápěchy, ledové zácpy). Tyto povodně nebývají způsobeny zvýšenými průtoky, ale ucpáním průtočného profilu toku ledem, ledovou tříští, ledovými krami apod. Jedná se o povodně místního charakteru a např. na Teplé, Vitickém potoce a Lomnickém potoce připadají v úvahu.

V povodí Ohře připadají v úvahu i povodně přicházející ze sousední Spolkové republiky Německo.

Území povodí Berounky lze rozdělit v podstatě na dvě relativně samostatné části, hraničním bodem je Plzeň, resp. Soutok Mže a Radbuzy. Horní část, mající typický vějířovitý tvar, tvoří kromě Radbuzy, Mže a Úhlavy také Úslava, zaúsťující sice již do Berounky, svým hydrologickým režimem však nedílně souvisí s ostatními „plzeňskými“ řekami.

Povodí od soutoku Berounky s Úslavou po zaústění do Vltavy má poněkud jiný ráz. Zatímco pravostranné přítoky Litavka a Klabava mají do určité míry bystřinný charakter, Střela a Rakovnický potok protékají nejsuššími místy z celé oblasti.

Hydrografická síť v zájmovém území čítá cca 1650 km vodních toků. Z toho více než 1400 km představují významné vodní toky.

Odtokové poměry jsou značně nerovnoměrné. Poměr průměrného a povodňového průtoku (100-letá povodeň) je na větších tocích 1:20 až 1:50, na malých tocích se blíží 1:100. Tok Úslavy, Radbuzy, Berounky a Litavky je prakticky přirozený, neboť na toku v podstatě neexistuje žádná přehrada, která by mohla výrazně ovlivnit průběh průtoků.

Na horní Úhlavě, Mži, Klabavě a Střele je odtok sice ovlivněn činností vodních děl Nýrsko, Lučina, Hracholusky, Klabava a Žlutice, což se ovšem projevuje spíše za nízkých průtoků maximálně do dvouleté povodně.