Věcná část > Charakteristika kraje > Hydrologická charakteristika

Na území Karlovarského kraje zasahují dvě hlavní hydrologická povodí – povodí Ohře a povodí Vltavy (Berounky).

Území povodí Ohře přesahuje rozlohou 10 tis. km2. Ohře pramení v Bavorsku pod horou Schneeberg a vlévá se do Labe v Litoměřicích. Celková délka toku sevřena Krušnými horami z levé strany, Slavkovským lesem a Doupovskými vrchy ze strany pravé. Ohře se vyznačuje velkou rozkolísaností průtoků, jeho rychlými změnami a velkým transportem splavenin a plavenin. Také zimní režim toku se vyznačuje častými nepříznivými ledovými jevy.

V uceleném povodí je několik z hlediska povodňové ochrany významných vodohospodářských soustav a vodních děl. Jsou to především soustava nádrží na Ohři (nádrže Skalka, Jesenice, Nechranice), soustava nádrží Stanovice – Březová, soustava náhradních opatření za nádrž Dřínov (nádrže Újezd, Loupnice, Rudý sever, systém přivaděčů a přeložek toků), soustava Severočeské hnědouhelné pánve (Přísečnice, Jirkov, Janov, Fláje) a nádrže Všechlapy, Chřibská a Stráž pod Ralskem.

Nejvyšším bodem uceleného povodí Ohře je Klínovec s 1244 m n. m., nejnižším pak Hřensko na hranicích se SRN se 117 m n. m. Roční srážkový úhrn se pohybuje od 450 mm (Žatec) až po 1200 mm (Krušné hory), průměrně však v rozmezí 550 až 700 mm.

Území povodí Berounky lze rozdělit v podstatě na dvě relativně samostatné části, hraničním bodem je Plzeň, resp. Soutok Mže a Radbuzy. Horní část, mající typický vějířovitý tvar, tvoří kromě Radbuzy, Mže a Úhlavy také Úslava, zaúsťující sice již do Berounky, svým hydrologickým režimem však nedílně souvisí s ostatními „plzeňskými“ řekami.

Povodí od soutoku Berounky s Úslavou po zaústění do Vltavy má poněkud jiný ráz. Zatímco pravostranné přítoky Litavka a Klabava mají do určité míry bystřinný charakter, Střela a Rakovnický potok protékají nejsuššími místy z celé oblasti.

Hydrografická síť v zájmovém území čítá cca 1650 km vodních toků. Z toho více než 1400 km představují významné vodní toky.

Odtokové poměry jsou značně nerovnoměrné. Poměr průměrného a povodňového průtoku (100letá povodeň) je na větších tocích 1 : 20 až 1 : 50, na malých tocích se blíží 1 : 100. Tok Úslavy, Radbuzy, Berounky a Litavky je prakticky přirozený, neboť na toku v podstatě neexistuje žádná přehrada, která by mohla výrazně ovlivnit průběh průtoků.

Na horní Úhlavě, Mži, Klabavě a Střele je odtok sice ovlivněn činností vodních děl Nýrsko, Lučina, Hracholusky, Klabava a Žlutice, což se ovšem projevuje spíše za nízkých průtoků maximálně do dvouleté povodně.