<< Klikněte pro zobrazení obsahu >> [Úvodní stránka]  Věcná část > Základní charakteristika území > Geomorfologie

Povrch vlastní Chebské pánve je málo výrazný, tvoří jej mírná kopcovitá pahorkatina s nadmořskými výškami kolísajícími mezi 450 až 480 m. Poměrně plochý reliéf pánve s celkovým sklonem k JV, je slabě rozčleněn mělkými údolími vodních toků.

Vodní toky se významnou měrou podílely i na akumulaci těžených nerostů sedimentárního původu – písků a jílů. Ovšem geomorfologie je s těžbou provázána i naopak – současné povrchové dobývání (stejně tak bývalá hlubinná těžba) se významně projevuje v terénu.

Geologie a geomorfologie se projevila v daném území také v cestní síti.Díky prostupnosti krajiny údolím řeky Ohře, která v zájmovém území našla nejsnazší průchod mezi Smrčinami a Českým lesem, dále díky Lipoltovskému a Šitbořskému potoku (přítokům Odravy), které našly nejjednodušší cestu mezi Českým a Slavkovským lesem, se město Cheb stalo významnou obchodní křižovatkou (směry vyjmenovaných toků jsou shodné se dvěma výše popisovanými hlavními tektonickými směry v území).

V souvislosti s geologií a geomorfologií se v prostoru Chebské pánve vyvíjela především zemědělská výroba (Chebsko je obilnářskou oblastí). Plocha zemědělské půdy přesahuje 57 %. V okolí pánve probíhala těžba rud a dosud probíhá těžba kamene. Také uvnitř pánve se těží – sedimenty (jíly, písky), a těžilo se hnědé uhlí – chebská pánev a její okolí je totiž dobrou surovinovou základnou pro stavební suroviny: štěrky, písky, stavební kámen.

U vegetace a celkového krajinného rázu je běžná závislost na geologii a geomorfologii. S typem vegetace a krajinným rázem je samozřejmě spojena ochrana přírody a krajiny – počínaje od zákonem obecně stanovených významných krajinných prvků (zák. č. 114/1992 Sb. § 3) – lesů, rašelinišť, vodních toků, rybníků, jezer, údolních niv, a konče velkoplošnými chráněnými územími.