Úvod

Povodně jsou přírodní fenomén, kterému nelze zabránit. Jejich nepravidelný výskyt a variabilní rozsah nepříznivě ovlivňují vnímání rizik, která přinášejí. Tento fakt komplikuje systematickou realizaci preventivních opatření. Povodně představují pro Českou republiku největší přímé nebezpečí v oblasti přírodních katastrof a mohou být i příčinou závažných krizových situací, při nichž vznikají nejenom rozsáhlé materiální škody, ale rovněž ztráty na životech obyvatel v postižených územích a dochází k rozsáhlé devastaci kulturní krajiny včetně ekologických škod. I z analýzy rizik pro Karlovarský kraj vyplynulo, že přirozené, přirozené přívalové a zvláštní povodně jsou největším rizikem Karlovarského kraje.

Zvyšující se četnost povodňových situací, oběti na lidských životech, škody na majetku státu, krajů, obcí i obyvatel jsou důkazem, že je třeba se ochranou před povodněmi systémově zabývat a neustále připomínat možnost tohoto přírodního nebezpečí. Od roku 1997 došlo k velkým povodňovým situacím na území prakticky celé České republiky, kdy byla postižena povodí Moravy, Odry, Labe, Vltavy a částečně Ohře.

Následky povodní v jednotlivých letech prokázaly, že společnost je povodněmi stále silně zranitelná a to i v důsledku urbanizace sídel, neodbornými zásahy v krajině, výstavbou technické infrastruktury a výstavbou výrobních kapacit v záplavových územích v posledních sto letech. Pojem přívalové (bleskové) povodně nám nebyl v praxi příliš znám, ale krutá realita těchto povodní v období 2009 - 2018 odhalila slabá místa celého sytému povodňové ochrany obcí, který na takovéto situace není často optimálně připraven. Dopad na postižené území byl katastrofální, protože přívalové povodně udeřily tam, kde by jiné typy přirozených povodní jinak nenastaly a kde hlavně místní samospráva a občané povodně vůbec nečekaly.

I přes opakované povodně v posledních 20-ti letech je stále v mnoha lokalitách výrazně oslaben princip předběžné opatrnosti a přehlížena potřeba systematické prevence, neboť katastrofální povodně s těžkými a fatálními následky se vyskytly na území Karlovarského kraje naposledy koncem devatenáctého století. Také rozvoj soustavy vodních děl na vodních tocích, spojený s výstavbou přehrad a vytvořením značných akumulačních objemů, vesměs úspěšně eliminoval nejen následky, ale i rozsah méně rozsáhlých povodní. Tyto skutečnosti vedly a stále vedou naopak k určitému ustrnutí péče o rozvoj soustavy preventivních opatření před povodněmi a ke snížení vnímavosti občanů k povodňovému nebezpečí.

Ochrana před povodněmi není nikdy absolutní. Lze však částečně omezit povodňové kulminační průtoky, transformovat povodňovou vlnu a tím příznivěji ovlivnit časový průběh povodní, což umožňuje přijmout účinnější opatření pro záchranu životů a majetku.