<< Klikněte pro zobrazení obsahu >>  INTERNÍ VERZE  [Úvodní stránka]  Věcná část > Charakteristika území > Hydrologická charakteristika

Páteřním tokem území je řeka Ohře. Hlavním levostranným přítokem, protékajícím přímo intravilánem Lokte, je Loučský potok. Hlavními pravostrannými přítoky protékajícími přímo intravilánem jsou Kamenitý potok (někdy označen jako Supí) a Stoka.

Nutné je zmínit i řeku Teplou, která svým korytem a zejména záplavovým územím zasahuje cca 400 m souběhu hranic správního území Lokte se Stanovicemi a Karlovými Vary v Teplém Údolí pod Cihelnami.

Ve správním území Lokte se nachází několik menších vodních nádrží, většinou obhospodařovaných v režimu rybochovného rybníka.  

Ohře

Ohře je řeka na severozápadě České republiky s prameny v Německu. Je dlouhá 316 km (z toho 246,55 km v České republice). Povodí má rozlohu 5614 km² (z toho 4601,05 km² v České republice). Po Vltavě je Ohře v Čechách druhým největším levostranným přítokem Labe, do kterého se vlévá v Litoměřicích.

Pramení v Bavorsku pod horou Schneeberg v přírodní rezervaci Smrčiny. Pramen se nachází blízko města Weißenstadt v nadmořské výšce 752 m n. m. Na české území vtéká u obce Pomezná. V celé své délce si řeka zachovává převážně severovýchodní směr, odvodňuje Krušné hory a také severní oblast Doupovských hor.

Horní část vodního toku od Chebu má nížinný charakter. Řeka zde většinou meandruje otevřenou krajinou bez lesů mezi lukami a poli v převážně hlinitém až písčitém korytě. Šíře řeky dosahuje 10–15 m. Šířka inundačního území je v některých místech i přes 1 km. Pod Kynšperkem nad Ohří se krajina náhle mění a řeka vstupuje do hlubšího zalesněného údolí a písčité dno je vystřídáno štěrkopískovým a kamenitým.

Pod Sokolovem řeka obtéká ostrým obloukem Loket a hned za městem se zařezává do malebného údolí Svatošských skal. Před Karlovými Vary vtéká Ohře do široké kotliny, proud se zpomaluje a u Doubí přechází v dočasné malé tišiny.

N-leté průtoky na Ohři

Zdroj: Ohře, studie záplavového území – aktualizace (Karlovy Vary – Královské Poříčí), 2014

Loučský potok

Dalším významným vodním tokem území Lokte je Loučský potok, který se vlévá do řeky Ohře nad železničním nádražím. Jedná se o regulovaný tok s kapacitně opevněným korytem v intravilánu Nového Sedla a Louček. Přírodní koryto je zachováno nad Chranišovem a v úseku Loučky–Loket. Od Louček již potok protéká zalesněným územím, koryto je zde zcela přirozené, jeho charakter je pouze místně ovlivněn objekty v souvislosti s křížením s dopravními stavbami. Lokální úprava se nachází v místě křížení s dálnicí v km 2,11. Od profilu km 1,75 doprovází v údolí trasu koryta železniční trať. Koryto potoka se střídavě přimyká k levému a pravému okraji údolí a díky tomu křižuje železnici v několika mostních objektech. V místech, kde se koryto přibližuje náspu železniční trati, je břeh stabilizován, v některých případech dokonce betonovými pražci používanými při stavbě železniční trati.

V profilu cca km 0,45 opouští trasa les a Loučský potok začíná protékat zástavbou města Loket. Již opět upravené a napřímené koryto je vedeno mezi oploceným průmyslovým areálem nalevo od koryta a železniční tratí na druhé straně, vedle ní vede Sadová ulice a za ní již stojí obytná zástavba. V místě křížení s hlavní silnicí se trasa koryta stáčí prudce doprava a koryto se již blíží zaústění do řeky Ohře. V místě křížení leží kritický objekt krytého profilu pod křižovatkou. Zde dochází jednak k nadměrné sedimentaci a také k prvotním rozlivům.

N-leté průtoky na Loučském potoce

Zdroj: Loučský potok – studie záplavového území ř. km 0.000–5,568,  2014

Stoka

Hlavním pravostranným přítokem Ohře v Lokti je vodní tok Stoka, pramenící ve Slavkovském lese, nad obcí Krásno. Plocha celého povodí (k profilu zaústění do Ohře) činí 48,15 km2. Povodí Stoky má poměrně nestálý vodní režim, kdy zvýšené průtoky procházejí vodními toky převážně v období přívalových srážek. Na tok má, kromě jiného, rozhodující podíl relativně nepříliš vzdálená pramenní oblast Slavkovského lesa s vysokými srážkovými úhrny a relativně vysokým odtokovým součinitelem povrchu terénu.

Podél vodního toku jsou umístěny i různé průmyslové areály (část z nich je v současnosti využívána jako sklady, případně jsou bez využití). V Lokti na pravém břehu v km 0,55 objekty skladů, dále objekty na levém břehu v rozmezí km 0,7 až 0,98. Mezi km 3,8 a 4,3 (v dolní části Horního Slavkova, převážně na pravém břehu) se rozkládá areál porcelánky Haas a Czjzek.

Údolí vodního toku má s výjimkou široce rozevřeného pramenného úseku tvar hlubokých zářezů.

Průtoky ve Stoce jsou prakticky „neovlivněné“ – tím se rozumí, že v jejím povodí (48 km2 – to je v povodí potoků Stoka, Dvorský, Stříbrný, Čistý, Bošířanský) se nenacházejí žádné významnější retenční nádrže, které by při povodňových situacích mohly ovlivnit hodnoty kulminačních průtoků. Horní část povodí je ovlivněna dvěma antropogenními zásahy: jednak v blízkosti pramenné části vodního toku Stoka je zaústěno umělé vodní dílo „Dlouhá Stoka“, které přivádí do vodního toku Stoky limitované množství vod z povodí Dolského potoka (přítok Teplé) a pak koryto vodního toku Stoka bylo (pravděpodobně v 50. letech 20. století) přeloženo v trati mezi Horním Slavkovem a Krásnem mimo údolnici do umělého koryta za účelem ochrany zdejších uranových dolů před záplavami.

V Lokti rozlivy Soky ovlivňují zejména nekapacitní, nebo nevhodně řešené, mostní objekty. Dochází tak k zaplavování jednotlivých nemovitostí.

N-leté průtoky na Stoce

Zdroj: Studie záplavového území vodního toku Stoka v ř.km 0,00–12,00, 2003)

Teplá

Východní krátký úsek hranice správního území Lokte zasahuje i řeka Teplá, a to v říčním km 11,3–11,8.  U Teplého údolí dojde k zaplavení nivy na březích – zaplavení celého golfového hřiště Cihelny. V úseku správního území města Loket zasahuje záplavové území, a místy i samotné koryto toku, až k železniční trati a může v době povodně způsobit podmáčení železničního náspu, případně mechanické narušení a může tak dojít i k omezení provozu na trati.  Při povodni na Teplé je tedy nutno sledovat tento úsek a komunikovat s okolními obcemi na Teplé.

N-leté průtoky na Teplé

Zdroj: Studie Teplá km 11,00–55,00 – stanovení záplavového území, 2004