<< Klikněte pro zobrazení obsahu >> [Důležité stránky]  Úvod > Charakteristika kraje

Území Karlovarského kraje je nejzápadnějším územím České republiky. Na severozápadě
a západě sousedí se Spolkovou republikou Německo, jmenovitě se spolkovými zeměmi Saskem a Bavorskem, na severovýchodě s Ústeckým a na jihu s Plzeňským krajem.

Obrázek č. 1: Mapa Karlovarského kraje

Přírodní osu kraje tvoří řeka Ohře, která protéká Chebskou a Sokolovskou pánví od jihozápadu k severovýchodu. Na sever od Ohře se táhnou Smrčiny a Krušné hory, které tvoří přírodní hranici s Německem.  Nejvyšší vrchol Krušných hor Klínovec (1 244 m n.m.) je zároveň nejvyšším bodem Karlovarského kraje. Jižně od Ohře na bavorské hranici leží Český les a směrem do vnitrozemí Slavkovský les a Doupovské hory. Jih území kraje pokrývá Tepelská vrchovina. Nadmořská výška se pohybuje v okrese Karlovy Vary mezi 320 až
1 244 m, v okrese Sokolov mezi 375 až 991 m a v okrese Cheb mezi 418 až 983 m.

Rozloha kraje činí 3 314 km2, což jsou 4,2 % z rozlohy České republiky. Nejrozsáhlejší z okresů je karlovarský (46 % rozlohy kraje) s největším počtem obcí (54) a největším podílem žijících obyvatel v kraji (38,9 %). Okresy Sokolov a Cheb jsou, co do počtu obcí a rozlohy, srovnatelné. Dne 1.1.2016 vznikly oddělením z vojenského újezdu Hradiště nové obce – Doupovské Hradiště spadající pod ORP Ostrov a obec Bražec spadající pod ORP Karlovy Vary.

Ve městech karlovarského okresu ke dni 31. 12. 2016 žilo celkem 95 772 osob. Ve městech sokolovského okresu žilo k tomuto datu 74 107 obyvatel a ve městech chebského okresu 77 089 obyvatel. K 31. 12. 2016 žilo v obcích Karlovarského kraje celkem 296 749 obyvatel, což představuje 2,8 % obyvatel České republiky.

 

Tabulka č.1:  Správní členění Karlovarského kraje

Lesy zaujímají největší podíl území – cca 43,5% (nejvíce v rámci ČR spolu s Libereckým krajem). Největší podíl 49,7 % tvořily lesy zvláštního určení, následovaly lesy hospodářské s podílem 48,3 % a lesy ochranné s 2,1 % porostní plochy. Nejvíce lesů téměř 51 % rozlohy je na Sokolovsku.

Zemědělská půda tvoří 37,4 % rozlohy kraje, nejvyšší podíl zemědělské půdy je na Chebsku.

Klimaticky patří pánevní území k mírně teplé klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou
7 – 8 °C, na pahorkatinách 5 – 7 °C a horské polohy k oblasti mírně chladné až chladné s průměrnou teplotou 4 – 5 °C.

Diferencovanému geografickému členění odpovídá i členění z hlediska hospodářství, sídelní struktury a využití území. Území Chebské a Sokolovské pánve je silně urbanizované a jsou zde soustředěny výrobní funkce. Tato část kraje je také nejvýrazněji poznamenána zásahy člověka do přírody a to zejména těžební činností. Okrajové horské oblasti jsou velmi řídce osídleny.

Karlovarský kraj má proti jiným krajům specifiku v přetrvávající seismické aktivitě zemské kůry. Toto území se sousedními částmi Saska (Vogtland) a Bavorska, ohraničené městy Kraslice, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Marktredwitz, Selb a Plauen, je známo občasným výskytem slabších zemětřesení. Zemětřesení se zde zpravidla shlukují do tzv. rojů, kdy v období několika dnů až týdnů dojde k většímu množství otřesů. Mezi silnějšími zemětřesnými roji bývají delší období klidu trvající několik let. Nejsilnější zemětřesení jsou pociťována obyvateli v širokém okolí a mohou způsobit i škody na budovách. První dochovaná zpráva
o západočeských zemětřeseních pochází již z r. 1198.

Příčinou zemětřesné činnosti v západních Čechách je patrně zeslabení zemské kůry pod touto oblastí. To se během jejího geologického vývoje projevilo mj. vznikem podkrušnohorských uhelných pánví a intenzivní sopečnou činností. Nejmladší sopka na našem území je Komorní hůrka u Františkových Lázní, která byla aktivní ještě před 150 tisíci lety. Pozůstatkem vulkanismu jsou četné prameny minerálních vod a výrony kysličníku uhličitého. Z hlediska povodňové ochrany je třeba seismické činnost věnovat pozornost z pohledu TBD na významných vodních dílech a z hlediska hrozby vzniku zvláštní povodně.

 

Do území Karlovarského kraje zasahují dvě hydrologická povodí – povodí Ohře a povodí Vltavy (Berounky).

Území povodí Ohře přesahuje rozlohou 10 tis. km2. Řeka Ohře pramení v Bavorsku u města Wiesenstadt na svazích Schneebergu ve výšce 752 m n m. a vlévá se do řeky Labe ve městě Litoměřice. Celková délka toku na území ČR je 300 km. Vodní tok je sevřen Krušnými horami z levé strany, Slavkovským lesem a Doupovskými vrchy ze strany pravé. Ohře se vyznačuje velkou rozkolísaností průtoků, jeho rychlými změnami a velkým transportem splavenin a plavenin. Zimní režim toku se vyznačuje častými nepříznivými ledovými jevy.

V povodí Ohře je několik z hlediska povodňové ochrany významných vodohospodářských soustav a vodních děl. Jsou to především nádrže na Ohři - nádrže Skalka, na řece Odravě nádrž Jesenice, nádrž Horka na Libockém potoce, soustava nádrží Stanovice – Březová na toku Teplé a Lomnickém potoce.

 

Území povodí Berounky lze rozdělit v podstatě na dvě relativně samostatné části, hraničním bodem je Plzeň, resp. Soutok Mže a Radbuzy. Horní část, mající typický vějířovitý tvar, tvoří kromě Radbuzy, Mže a Úhlavy také Úslava, zaúsťující sice již do Berounky, svým hydrologickým režimem však nedílně souvisí s ostatními „plzeňskými“ řekami.

Hydrografická síť v zájmovém území čítá cca 1650 km vodních toků. Z toho více než 1400 km představují významné vodní toky.

Do povodí Vltavy spadá i jižní část území Karlovarského kraje.  Jedná se zejména o oblast Mariánských Lázní, Toužimi, Žlutic a Bochova.

Z hlediska povodňové ochrany v tomto území nejsou významné nádrže s protipovodňovou ochranou. U města Žlutice je vybudována vodní nádrž Žlutice na vodním toku Střela, která ovlivňuje odtok v horní části toku, což se projevuje spíše za nízkých průtoků maximálně do dvouleté povodně. Tento ochranný účinek se projevuje v obcích níže po toku na území Plzeňského kraje. Na mariánskolázeňsku se nachází vodárenská nádrž Mariánské Lázně na vodním toku Ušovický a Kamenný potok s bezvýznamnou povodňovou ochranou. Největšími významnými vodními toky v povodí Berounky  jsou Kosový a Ušovický potok a vodní tok Střela.